Petra Breburdová

19.2. 2008
Milý pane doktore, milá sestřičko Haničko. Konečně jsem se dostala k tomu, abych přispěla do Vašich námětů a připomínek.
Dnes to jsou přesně dva měsíce, kdy se mi v Neratovicích narodil syn Bedříšek. Mé pocity jsou stále velice smíšené a od té doby, co jste mne požádal o příspěvek do námětů a připomínek, stále přemýšlím jak vše napsat. Raději to vezmu vše postupně a také bych ráda touto formou pomohla maminkám, které mají stejný problém jako já.
Jsem moc ráda, že jste mi dodal odvahu, co se týká těhotenství samotného. Jelikož ze zkušeností s mou předešlou lékařkou, která o těhotenství při mé postavě nechtěla ani slyšet, jsem vděčná, že jsem se dostala do Vaší péče. Upřímně, měla jsem i strach, jak celé těhotenství s mými problémy zvládnu, přesto se nakonec vše zklidnilo a já si mohla užívat, jak miminko v bříšku roste.
První nepříjemný zážitek byl v Gennetu, kam jsme byli posláni na UZ, protože to bylo na poslední chvíli a v Pronatalu bohužel tento týden nebyli. UZ prováděl MUDr. Vlček, bohužel jsem se zde setkala s velice hrubým zacházením a bylo mi i řečeno, že díky mně nestíhá své pacientky.
Naštěstí při další genetice jsme již byli v Pronatalu u pana doktora Břešťáka. Tímto bych panu doktorovi a sestřičce Haničce chtěla poděkovat za jejich pečlivost, přívětivost a ochotu. Díky mé silné břišní stěně to pan doktor s námi neměl jednoduché, nakonec jsme museli i na jiný UZ k Apolináři, ale vše jsme zvládli.
První velké leknutí bylo, když mi vyšel pozitivní Triple test, čekala nás tedy amniocentéza.
Měla jsem opravdu velký strach, odběr prováděl pan doktor Bešťák a nakonec to nebylo tak strašné . Nejhorší na celé amniocentéze bylo čekání na výsledky. Byla jsem již ve 24. týdnu a výsledky stále nikdy. S manželem jsme již začali rozebírat „coby, kdyby“, nakonec jsem to nevydržela a do laboratoře zavolala sama. Maminky, které tímto prošly určitě znají tu velikánskou úlevu, která přijde po zprávě, že miminko je v pořádku.
Bohužel další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Díky brzkému vyšetření glykemické křivky, mi byla zjištěna těhotenská cukrovka. Naštěstí jsem vše zvládla udržet dietou a nebylo nutné píchat inzulin. Dostala jsem se do péče MUDr. Beranové, musím přiznat, že ze začátku bylo velmi složité s paní doktorkou vyjít, ale nakonec jsme společnou řeč našly. Dnes mohu být ráda, že vše bylo jak bylo, protože v těhotenství jsem nakonec nepřibrala nic a dnes vím, jak se správně stravovat .
Další návštěvy mne čekaly kvůli onemocnění štítné žlázy u paní doktorky Kubrové. Paní doktorka je také velmi pečlivá, ochotná, tímto jí za její péči v těhotenství moc děkuji.
Již se pomalu, ale jistě se blížím k samotnému porodu a pobytu v Neratovicích. Měsíc před porodem jsme se spolu dohodli, že vzhledem ke všem komplikacím, je nutný císařský řez. Ke konci jsem už každý den miminko prosila, ať to pěkně do toho Vámi naplánovaného dnu D vydrží. Naštěstí vydrželo a my s manželem jsme se 18. prosince 2007 hlásili v porodnici v Neratovicích. Zde nás přivítala milá a usměvavá sestřička Lenička (té děkuji za její ochotu, úsměv a přívětivost po celý můj pobyt v porodnici - vždy, když jsme se setkaly, byla jak sluníčko, které zahřeje na duši). Přijímal nás MUDr. Sadílek, který pak asistoval panu doktoru Chlebečkovi při sekci.
Noc utekla jako nic a já ustrašená čekala až půjdeme na sál. Kolem jedenácté dopoledne jsem byla uspána na operačním stole a mrňousek vykouknul v 11.22. Manžel si pane doktore nenechal nic ujít, díky své výšce Vám koukal přes rameno, dokud maličký nepřišel na svět. Díky špatné placentě byl prcek fialový a maličký a nakonec po 24 hodinách skončil na infuzích.
Celý pobyt jsme se dost trápili s kojením, protože maličký nesál, po pár dnech už to bylo velice těžké i na psychiku, protože sestřičky ho měly za velkého lenocha. Dnes už víme, čím to bylo způsobeno (v současné době čekáme na termín operace srdíčka u maličkého). Naštěstí jednu noc sloužila na dětském sestřička Denisa, která bývá klasicky u maminek. Díky ní jsme začaly odsávat el. odsávačkou a maličký začal přibírat.
Zde bych se ráda pozastavila u personálu novorozeneckého oddělení. V první řadě chci zmínit pana doktora Košíka, s kterým byla opravdu sranda a na našeho chlapečka pečlivě dohlížel a po večerech, kdy musel být maličký u nich ho krásně choval. Chci poděkovat paní doktorce Řandové, která mě uměla vždy v těžkých chvílích psychicky podpořit a vždy moc hezky mluvila o vztahu matka – dítě. Vzpomenu také sestřičku Markétku, díky které Bedříšek poprvé a bohužel naposled od maminky sám vypil 15ml . Sestřička Markétka byla také moc ochotná a přívětivá. Bohužel jména dalších dětských sestřiček neznám, ale jejich práci mohu pouze chválit.
Kterou sestru chválit nemohu, je dětská sestra Magda. Občas se mnou jednala velmi nevybíravým způsobem a já ač žena od rány jsem vše raději trpělivě snášela, než dělala nepříjemnosti. Dnes už vím, že to tak již dělat nebudu. Vždy co nám řekla, jak máme dělat nesedělo s tím, co nám říkaly ostatní sestřičky. Nebyla jsem jediná, komu se chování a přístup sestry Magdy nelíbilo.
Pravdou je to, že každá sestřička Vám radí jinak, jak zacházet s miminkem, možná toto by se mělo sjednotit. Maminky, hlavně prvorodičky jsou pak zmatené, co tedy vlastně mají dělat.
Teď k druhému oddělení, sestřičku Leničku jsem již zmínila. Dále bych chtěla poděkovat za péči a ochotu porodních asistentek Věrušky, Haničky a Miládky. Bohužel ani jedna z nich nesloužila, když jsem měla vstávat po porodu. Sestra, která se o mne starala nebyla dvakrát příjemná. Jednu sestru nezmiňuji, stejně již v porodnici není, ale vždy při jejích službách jsem se děsila toho, že mi ona bude něco dělat. Bohužel to bylo cítit i z ostatního personálu, že tato sestra není na správném místě. Přesto bych ráda zbylým sestřičkám moc poděkovala za jejich trpělivost a péči.
Co se mi nelíbilo, bylo vystěhování z pokoje, na který jsem si, ač jsem ho původně nechtěla, ale nešlo jinak, zvykla. S maminkami jsme myslely, že je to pro jiné pacientky. Během pár dnů jsme ale zjistily, že se zde udělal pokoj pro vánoční posezení personálu. Na jednu stranu proti tomu vůbec nejsem, ale když se sotva hýbáte a ještě k tomu musíte vše vyklidit, je to opravdu nepříjemné.
Co se týká lékařů - v momentě, kdy u mne čtvrtý den po porodu nastaly komplikace, kdy se mi nad jizvou začal dělat velký hematom a vše se vracelo do stavu jako po porodu, jsem byla překvapená, že se paní doktorka radí se sestrou co se mnou. Nakonec se neudělalo nic a já bylo vděčná, že v pondělí byl na vizitě pan doktor Sadílek a nasadil mi okamžitě antibiotika, atd. Bohužel stav se zhoršoval, byla nutná transfuze a silná antibiotika, díky kterým jsem nemohla prckovi dávat své mléko. Zde bych ráda poděkovala za péči doktorů Wintera a Sadílka. V těchto chvílích jsem také ocenila přívětivost již zmiňované porodní asistentky Věrušky a sestřičky Leničky, z které je dnes, jak jsem se dozvěděla porodní asistentka .
K samotné porodnici, po celý pobyt bylo v pokojích veliké horko, které maminkám nesvědčilo, natož miminkům a nikdo s tím nemohl nic dělat. Vzhledem k tomu, že se jedná o soukromou porodnici, mne překvapilo, že na pokoji byly rozbité koupelnové dveře, které nešly zavřít, protékalo WC a oba kohoutky na vodu byly rozvrzané a velice těžce se regulovala voda. Jinak bylo prostředí pěkné a pro případný další porod bych opět volila Neratovice, protože věřím, že materiální věci se dají opravit, důležitější jsou lidé.A personál, až na pár maličkostí byl opravdu báječný.
To nejlepší nakonec . Žena má přednost – velice děkuji milé sestřičce Haničce Plchové za její péči, laskavost a úsměv. Také jsem chodila na cvičení, které sestřička pořádá a bylo to báječné. Sestřičko jste opravdu dušinka doktorovy ordinace a mně osobně moc pomohla, ještě jednou Vám z celého srdce děkuji.
Pane doktore Chlebečku, jediné co se nám s manželem nelíbilo bylo toto: zvolili jsme 24hod péči a vím, že toho máte hodně, ale asi třikrát se stalo, že, když jsem Vás volala neozval jste se po celý den zpět. Dvakrát jsem se Vám pak dovolala večer a do třetice jsem to již nechala být a bohužel zpět jste nevolal. Stejně je toto jediná vadička na celé péči o nás.
Tudíž, moc Vám tímto s manželem děkujeme za Vaši odbornou péči, dobrou náladu, která provázela každou naši návštěvu, žertovné vtípky a super popisování UZ. Ještě jednou díky za tu odvahu, kterou jste mi dodal a věřte, že příště se od manžela nenechám přemluvit a při komplikacích v porodnici Vás budu hned volat.
Těším se na další návštěvy u Vás a budoucím maminkám, které jsou baculaté jako já chci vzkázat, aby se nebály. Je sice pravdou, že po celé těhotenství si vyslechnou od některých lékařů mnoho na svou postavu, ale toto přejděte a bojujte si za své. Věřím, že nakonec budete šťastné jako já. Dnes už mi ke štěstí chybí jen to, aby operace našeho Bedříška dopadla dobře a my si konečně budeme užívat života. Je to nádherná věc – stát se MAMINKOU !!!

Back