Renáta Kalendová
Dobrý den pane doktore, až nyní jsem se dostala ke slíbenému e-mailu, abych zhodnotila předporodní péči a porod samotný. Co se týká předporodní péče ve Vaší ambulanci, byla jsem velmi spokojena. Nikdy jsem neměla pocit, že bych svými dotazy obtěžovala, naopak, měla jsem pocit, že jsem u odborníka, který nic nenechává náhodě. Jediné co bych si troufla vytknout je někdy dlouhé čekání v čekárně. S porodem jsem již tak spokojená bohužel nebyla. Byla jsem registrována ve FN Bulovka. Když přišel den D, byla jsem přesvědčována p. porodníkem , abych rodila přirozenou cestou, byť dvojčátka byla hlavičkou dolů a druhé nahoru a i přes mé přání rodit císařem. Mimo to porodní asistentky mě zase neustále přesvědčovaly, že mám tvrdě trvat na sekci (když u toho samozřejmě nebyl pan doktor). Tento přístup se mi ale vůbec nelíbil. Měla jsem pocit, že porodní asistentky s doktory spíše soupeří, než spolupracují. Nakonec na naléhání p. doktora, a po rozjíždějících se kontrakcích, jsem tedy souhlasila s porodem za pomoci zavedení epidurální anestezie. První mimi šlo ven dobře, druhé, které bylo hlavičkou nahoru, se uvnitř „zaseklo“ a nechtělo postupovat. Nakonec, nevím jak, jej pan doktor ze mě dostal, ale nedýchalo a muselo být oživováno. Podařilo se, ale my nyní musíme chodit na neurologii a sledovat zda je vše v pořádku a mě nezbývá doufat, že bude. Pan doktor mi po porodu oznámil, že můj porod ho stál půl roku života… Oddělení šestinedělí a novorozenecké bylo bohužel pod tlakem velkého návalu maminek a miminek a to se bohužel také projevilo na péči sestřiček, které nestíhaly a dávaly leckdy zcela rozdílné informace. Nejvíce jsem se jako prvorodička naučila od vícečetných maminek na pokoji. Abych to shrnula, všichni tři jsme to přežili, ale tuto zkušenost s porodem a pobytem v nemocnici bych nechtěla zažít ještě jednou. Jsem ráda, že je to za mnou.