Jana Žďánská
To snad není možné! V neděli 11.1.2004 tomu bylo 9 měsíců od doby, kdy se nám v Neratovicích za pomoci MUDr. Jana Chlebečka a více než hrdého tatínka Michala, narodil syn Samuel. Přispět se svými pocity a názory mohu až nyní, kdy jsem konečně opět napojena s okolním světem přes počítač. Dříve na to stejně nebyl čas. Co říci o nemocnici? Snad jen to nejlepší. Jediným problémem bylo, že jsme ve spěchu z domova (u Chocerad) zapomněli těhotenský průkaz, takže jsme byli přivítání hrozbou, že se pro ni bude muset tatínek vrátit (tudíž propásne porod). Vše se vyřešilo a za 2 hodinky byl Sam na světě. Celý táta - jen měl o poznání více vlasů natužených do moderního "číra" - zkrátka fešák. Poporodní péče byla bezvadná. Líbilo se mi rozdělení sestřiček na ty, které pečují o mne a na ty, které se starají o Sama. Nikomu nevadilo, že za námi tatínek chodil až po práci tzn. ve 20.00 hodin a též jsem ocenila, že se mnou bylo miminko na pokoji ihned cca 5 hodin po porodu až do našeho odchodu. Jednak bylo na co se dívat a jednak jsem neměla čas přemýšlet nad svými bolístkami. Zkrátka teď, kdy už Sam zkouší první krůčky, bych ráda panu doktorovi, sestřičce Haničce a celému týmu z Neratovic ještě jednou poděkovala a popřála hodně zdraví a úspěchů v roce 2004.
