Jana Pecharová
Předporodní péče
K předporodní péči Mudr. Chlebečka nemohu nic vytknou. Vždy byl velice hodný a milý a snažil se mi (i manželovi)vždy všechno vysvětlit. Dodal mi hodně odvahy, hlavně z kraje těhotenství, když jsem tomu ani nechtěla uvěřit, že se to konečně po čtyřech letech povedlo. Jediné, co bych vytkla je čekání. Přesto, že je člověk objednaný, čeká minimálně hodinu spíš déle (ale alespoň v příjemném prostředí). Také sestřička Hanička je moc hodná a moc se mi líbilo na jejich předporodních kurzech s cvičením a tématy k mateřství, které se určitě hodí.
Porod
Pro porod jsem si zvolila Fakultní nemocnici v Motole. Jednak to mám z domova nejlépe dostupné a taky je to veliká nemocnice, kde (jak jsem doufala) v případě komplikací rychle pomohou miminku nebo i mě.Také jsem sem docházela na oddělení reprodukční medicíny, před otěhotněním, kde jsem podstoupila několik vyšetření, a tak jsem si říkala, že mě tam „již znají“ a mám tam svou kartu s výsledky apod. Docházela jsem do Motola již na screeningové vyšetření ve čtrnáctém, dvacátém druhém a třicátém druhém týdnu. Musím říct, že bylo opravdu nutné obrnit se trpělivostí. Přesto, že jsem byla vždy dopředu objednaná, čekala jsem tam i dvě hodiny,než na mě přišla řada. Což o to, člověk nemá kam spěchat, ale při odjezdu z nemocnice se mi vždycky protočily panenky za účet za parkovné. Cena 30kč/hod mi připadá opravdu přehnaná.S přístupem personálu se to má asi tak – záleží na koho narazíte – a bylo by velice jednoduché, „házet všechny do jednoho pytle“. Je otázka, co je lepší: jestli sympatický doktor, který si vyřídí tři soukromé telefony během vašeho vyšetření, vždy se mile omluví a pokračuje dál. Nebo snad doktor, který „štěká“ na sestřičku, proč je tam tolik neobjednaných lidí, já ležím a čekám – on hodí hlavou ke mně a ptá se – a co tahle?? „Ta je objednaná pane doktore“ odpovídá sestřička a já mám v tu chvíli asi štěstí a pan doktor smůlu, protože nemůže „štěkat“. Na tomto oddělení mají opravdu frmol, uznávám, ale i já jsem pracovala s lidmi na přepážce v pojišťovně a takové jednání, bych si nemohla v žádném případě dovolit. Výsledky vyšetření jsem si založila do desek k ostatním výsledkům, které jsem dostala od Mudr.Chlebečka a hned při další návštěvě jsem dostala vynadáno – kam si to prý schovávám.Naopak Mudr. Brtnický, který mě přijímal k porodu – tyto desky velice chválil, jak je to přehledné, a že by to tak měly mít všechny.maminky.
Na oddělení těhotenské poradny jsem byla celkem spokojena. Je tam takový systém, že přijdete, vyzvednete si v kartotéce svoji kartu a za chvilku Vás už volají sestřičky. Ty tady byly velice milé, zkontrolují moč,tlak,váhu apod. a pak už čekáte v čekárně na lékaře.MUDr.Matěcha i MUDr.Sládečková byli moc hodní a milí a volali si maminky do ordinace sami přímo z čekárny. Ale MUDr. Vavřínková se na mě obořila – hnedle při vstupu do ordinace, že dvě maminky najednou vyšetřovat neumí. Já tam samozřejmě nevlezla naschvál, ale na vyzvání sestřičky, že již můžu k paní doktorce,ale myslela tím pouze do čekacího boxu (to já ovšem nemohu vědět, když jsem jej do tohoto okamžiku nepoužila.) Přestože, jsem se paní doktorce několikrát omluvila – byla velice nepříjemná a já si připadala, jak malý uličník.
Příjem na porodní sál i samotný císařský řez prováděl MUDr. Brtnický a ten byl opravdu velice hodný, všichni na porodním sále byli skvělí. Pořád se ptali, jestli něco nepotřebuji, jak se cítím, chválili mě, jak jsem statečná (i když jsem si tak vůbec nepřipadala) a opravdu není nic na co bych si mohla postěžovat. I na oddělení JIP to bylo stejné. Ovšem to co následovalo:
Šestinedělí
Ještě když jsem se loučila s manželem, tak nám říkali, že teď budu 24 hodin na JIP a pak mě někam převezou, kde bude volno. Věc se měla tak, že jsem rodila 22.32 hodin a ráno cca v devět přišla rehabilitační sestra, která nás šla poprvé zvednout z postele. Maminka, která byla se mnou na pokoji (a která rodila skoro o dvanáct hodin dřív než já), jim omdlela, a tak šli ke mně. Já to zvládla, obešla jsem sotva postel a měla jsem dost. Přišla za půl hodiny znova, odvedla mě do sprchy ( i když by mě zajímalo, jak by si se mnou poradila, kdybych tam s sebou „sekla“ – ale strach z toho abych si někde nerozbila hlavu mě asi vybičoval k tomuto výkonu) Ve sprše mě nechala samotnou, pak mě posadila na pojízdné křeslo, vrazila mi do ruky desky s papíry a převezla mě na oddělení šestinedělí, kde mě „vysypala“ před pokojem a odjela. „Převzala si mě další sestra, která jen mávla rukou, že moje postel je ta uprostřed a víc si mě nikdo ani nevšiml. Zde na tomto oddělení to bylo docela děsné – tedy až na pár milých sestřiček. Každá směna vám říkala něco jiného: „Dělejte to tak a tak“ a ti druzí „Proč to děláte takto, to je špatně – to se musí tak a tak“. Na pokoji jsme byli tři a do sprchy jsme se odvážili, až když přišli na návštěvu naši manželé, a pomohli nám. Lékaři při vizitách byli moc milí, jedna paní doktorka mi řekla, ať jsem opatrná, že mě opravdu pustili z JIP hodně brzy (měli moc rodiček a málo místa), ať se nepřetěžuji a odpočívám. Odešla a zrovna zahlásili oběd.Mě hodně bolela a točila se mi hlava, tak jsem zůstala na pokoji. Za chvïlku přilítla sestřička, co prý mi je tak hrozného, že nemohu jít na oběd a byl „oheň na střeše“. Také sestra, která nám měla pomáhat s kojením byla opravdu „výborná“ Myslím, že být tam ještě o den déle, tak nekojím. Betynka se narodila malinká – měla 48cm a 2730gramů. Tato sestřička tvrdila, že dítě má vypít první den 10, druhý den 20, třetí den 30 atd. Pátý den měla Bety 2520 gramů, ale začala konečně přibírat, jenže vypila tak 25. Podle téhle sestřičky měla vypít 60 a tak jsem dostala příkrm. Bětce lezlo mléko i ušima, ale víc než dalších 20 jsem do ní prostě nedostala a zase to bylo špatně. Zajímavé bylo, že když jsem byla u dětské doktorky asi čtrnáct dní po porodu, malá mi vypila těch šedesát, tak jsem byla pochválena, jak skvěle papáme – a s přibíráním problém opravdu nemáme Kojím bez příkrmů, od druhého dne, co nás pustili s Betynkou domů Nedodržovali jsme interval tři hodin mezi kojením – jak to bylo v Motole (a když si jedna maminka, chtěla nechat miminko u sebe déle, že zrovna začalo pít – tak sestra odsekla, že tam pro ně nebude lítat desetkrát) ale přizpůsobila jsem se Bětce. Někdy dostala i po dvou hodinách a v noci mi vydržela třeba i čtyři. Pro prvorodičku to byl docela děsný zážitek, když neví…. Ale chápu, že je tam toho v Motole moc. Druhé dítě plánuji a myslím, že budu nakonec volit stejně – vždyť nejdůležitější je, že jsme obě v pořádku a na ničem jiném nezáleží.
V Praze dne 24.11.2009
Jana Pecharová